Úmrtné
Nárok ani výše úmrtného není nijak závislé na délce trvání služebního poměru zemřelého příslušníka (náleží tedy od prvního dne služebního poměru) a je zcela nerozhodné, zda k úmrtí příslušníka došlo při výkonu služby nebo při jiné činnosti. Rovněž se nezkoumá, zda v době úmrtí příslušníka proti němu bylo vedeno trestní řízení. Účastníky řízení a oprávněnými jsou pozůstalí.
Podmínky nároku na úmrtné
Skončí-li služební poměr příslušníka ve služebním poměru jeho úmrtím, náleží každému pozůstalému úmrtné.
Výše úmrtného činí dvanáctinásobek měsíčního služebního příjmu zemřelého příslušníka.
Pro účely úmrtného se za pozůstalého považuje:
- manžel, manželka,
- nezaopatřené dítě a
- za podmínky, že příslušník je povinen poskytovat výživu, také rodič nebo další osoba.
Za rozhodný den pro posouzení nároku (výše úmrtného) se považuje den, kdy služební poměr skončil úmrtím. Tímto dnem, přímo ze zákona, vzniká nárok pozůstalých na úmrtné.
Služební funkcionář bezpečnostního sboru následně rozhodnutím ve věcech služebního poměru tento nárok pozůstalých pouze deklaruje.
Úmrtné – nárok nenarozeného dítěte
Podle ustanovení § 25 občanského zákoníku se na počaté dítě hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům.
Podmínky vzniku nároku na úmrtné dítěte v době smrti příslušníka počatého, ale nenarozeného (nascitura):
1. Zemřelý příslušník je otcem dítěte (důkaz: rodný list, rozhodnutí soudu aj.).
2. Dítě bylo počato před smrtí příslušníka (podmínka tudíž nemůže být naplněna, jde-li např. o případ umělého oplodnění, ke kterému došlo až po úmrtí otce dítěte).
3. Dítě se narodilo živé (opak stanoví lékař).
Výplata úmrtného
Úmrtné se vyplácí jednorázově do 30 dnů ode dne skončení služebního poměru, a to na základě rozhodnutí služebního funkcionáře bezpečnostního sboru posledního služebního zařazení bývalého příslušníka.